Noční a ranní deště udělaly z mohelnické dráhy spíše bahňák, a tak po motorkách byla trať nedaleko od proslulé mírovské věznice tak zdevastovaná, že jezdci na čtyřkolkách museli na slunci čekat oblečení třičtvrtě hodiny na svůj start, než traťoví dělníci vše napravili a nově vymlíkovali. Následky se pak odrazily na někom více a na jiném méně. Jožo Kohut v kategorii Mistr Quad veterán 4×4 patřil mezi ty první a doslova se musel protrápit dvěma hodinami závodu, který dojel jen na zapřenou bílý jak křída s následnou zimnicí, kterou si vychutnal hned na druhý den. Jeho výsledek – 4. místo tak bylo v dané situaci asi to nejlepší, co se dalo brát a v celkovém pořadí to dává rovněž 4. místo s potenciálem útoku na pódium ve druhé půlce sezony.

Michal Vágner na tom byl v kategorii Mistr Quad veterán SP o poznání lépe, tedy alespoň v první půli závodu, kdy suverénním stylem procházel startovním polem vepředu startujících jezdců mistrovských 4×4 a sportek a dotáhl to až na 3. místo v celkovém pořadí. Pak ale přišla krize, jak sám říkal „odešly“ mu ruce a ti, před tím předjetí jezdci, se zase postupně přelívali přes Michala, až z toho bylo 11. místo v celkovým, ale 1. místo ve třídě mu zůstalo, navíc s náskokem 2 kola na druhého. Celkově letos startoval Michal v této kategorii 2x, vždy s plným zápočtem a tak je po 6 závodech 6., přičemž je ještě 7. v Mistrech 4×4 za jeden start na Outlanderu HD7.

Tomáš Jelínek si s předstartovním čekáním poradil nejlépe, jediný neměl na sobě přílbu, snažil se ochlazovat, pil a celkově byl i fyzicky v pohodě. Jeho Polaris tentokrát neselhal, nepřehříval se, neblbla mu elektrika, vydržel řemen a navíc se pozitivně projevil chiptuning (děkuji Libor Belko) a na jízdním projevu byly vidět i prodělané tréninky (děkuji Michal Vágner). Zbývá nám tedy už jen lehce dopilovat taktika – není třeba možné, aby odjížděl ze startu předposlední a aby se nechal vyděsit blikající kontrolkou palivoměru, až na takovou míru, že jede do depa dvakrát tankovat, když ostatní chlapci se stroji z Minesoty netankovali ani jednou!!! Přes tyto „drobné“ nedostatky (stály nás cca 80 sec. ztraceného času) podal Tom skvělý výkon a doslova na trati kraloval. Poradil si tentokrát v pohodě s nejrychlejším jezdcem třídy Jakubem Samohýlem, poradil si i s často nejrychlejším jezdcem 4×4 Martinem Miřejovským a celkově neměl z druhého místa daleko na sportkaře Láďu Řánka…jenže! Čtyři kola před koncem závodu se nechal znovu vyblbnout tou svojí kontrolkou a přijel si do depa pro další palivo, ve třídě měl sice pohodový náskok, ale celkově se vrátil na třetím místě těsně za Martinem Miřejovským. Toho sice v následujícím kole zadávil, ale číhající Martin se držel na dostřel, aby při nájezdu do cíle, kdy Tom, majíce před sebou pomalejší jezdce, lehce ubral, přičemž Martin přidal a byl z toho dojezd ve shodném čase hodný cílové fotografie, kde byl Martin o prsa závodní plavkyně v cíli dřív! Takže gratulace pro Miřejáka a my budeme muset udělat praktickou dojezdovou zkoušku, aby si Tom nacvičil, kolik ještě jeho Polárka ujede na blikající kontrolku….

S úctou ke všem soupeřům a s poděkováním sponzorům za tým Čtyřkolky Tišnov Karel Volavý